Prof. Petr Zuman  (1926 – 2021)

Prof. Petr Zuman nás předešel na věčnost ve čtvrtek 24. června 2021 ráno, ve spánku, doma v Potsdamu (N.Y.), za přítomnosti svého syna Johna a ošetřovatelky Giny v požehnaném věku 95 let.

prof ZumanPetr Zuman byl zřejmě poslední z přímých žáků a spolupracovníků prof. Heyrovského. Po absolvování Karlovy univerzity byl nejprve Heyrovského asistentem (1948-50), aby pak s ním pokračoval v nově zřízeném Ústředním ústavu  polarografickém, který byl pak od 1.1.1953 součástí ČSAV. Zde založil laboratoř organické elektrochemie, kterou vedl do r 1966 (jeho spolupracovníkem a nástupcem byl doc. Jiří Volke). V roce 1966 odjel na vědeckou stáž do Birminghamu, která se nakonec prodloužila až do r. 1970. Tehdy přijal nabídku od známého elektrochemika prof. Louise Meitese stát se profesorem chemie na Clarkson University ve městečku Potsdam na severu státu New York. Když po třiceti letech dovršil penzijní věk, byl jmenován "Distinguished Emeritus Research Professor", nicméně ve vědecké, pedagogické i přednáškové aktivitě pokračoval až do svých devadesáti let. Od roku 2016 mu omezená pohyblivost nedovolovala chodit na universitu, tak alespoň na dálku konzultoval výsledky spolupracovníků a jeho neformální přednášky na Clarksonu byly hojně navštěvovány.

V průběhu těchto 45 aktivních let na Clarksonu přednášel prof. Zuman 27 různých kurzů, hlavně v oblasti analytické, organické a obecné chemie, byl školitelem 14 Ph.D., 12 M.Sc. a 24 B.Sc. studentů. Za svůj život publikoval přes 450 článků a napsal 15 monografií, z nichž jeho dvě slavná kompendia  Handbook Series in Organic Electrochemistry (6 dílů) a Handbook Series in Inorganic Electrochemistry (8 dílů) publikovaná v letech 1977-1988 (CRC Press, Boca Raton, Florida) obsahovala kompletní elektrochemická data publikovaná do 80. let a dodnes představují základní zdroj elektrochemických informací pokrývající půl století vývoje elektrochemie.

Vědecké zájmy Prof. Zumana se orientovaly na organickou elektroanalytickou chemii s důrazem na mechanismus probíhajících reakcí zahájených přenosem elektronu na elektrodě. Využíval k tomu zejména polarografii, později i cyklickou voltametrii, UV-vis spektrometrii a kinetická měření. Protože jeho oblíbeným elektrodovým materiálem byla rtuť, jeho výzkum byl zaměřen na redukční a hydrolytické procesy převážně ve vodném prostředí. Proto jeho výsledky směřovaly hlavně do oblasti farmakologie, medicíny, biologie a životního prostředí, kde sloužily jednak jako podklady k elektroanalytickým stanovením, jednak k lepšímu pochopení biologické aktivity studovaných látek a jejich metabolismu. Zvláštní pozornost věnoval ligninu a jeho štěpení, a to nejen pro jeho adsorpční vlastnosti využitelné v životním prostředí ale i pro jeho budoucí využití v průmyslu jako zdroje aromátů, až budou vyčerpány zdroje uhlí a zemního plynu, neboť lignin představuje přirozený obnovitelný zdroj. 

Na mezinárodním poli dlouhodobě spolupracoval s elektrochemiky v Srbsku, Turecku a v Itálii. Právě jeho společný výzkum s kolegy z Boloňské univerzity byl oceněn čestným doktorátem. Nicméně jeho touhou bylo obnovit spolupráci s československými kolegy, zejména s jeho "mateřskou" laboratoří v Heyrovského ústavu. To se podařilo až po roce 1989, kdy se po více než dvaceti letech mohl opět vrátit do své vlasti. Již jeho první návštěvy vyústily v následnou třicetiletou spolupráci s týmem Molekulární elektrochemie, kdy participoval na třech bilaterálních česko-amerických grantových projektech, jež byly zaměřeny na studium intramolekulárních elektronických interakcí v organických molekulách s více redox centry.

Až do roku 2015 pravidelně nejméně jednou ročně přijížděl do Prahy na Heyrovského ústav, navštěvoval Heyrovského diskuse a další odborné akce, účastnil se sjezdů ČSCH a svými přednáškami přispěl nejen k obohacení naší elektrochemické komunity, ale i k šíření dobrého jména české chemie v zahraničí. Tato skutečnost byla oceněna Heyrovského medailí a udělením Čestného členství České společnosti chemické. Po roce 2015 se pak naše komunikace musela omezit na e-maily vědeckého i osobního rázu, které pokračovaly až do posledních dnů prof. Zumana.

Na tomto místě nelze nepřipomenout jeho 65 let trvající manželství s paní Radmilou, jejich dvě děti, 6 vnuků a přibývající počet pravnuků. Paní Radmila byla povoláním učitelka a výtvarnice, stala se světoznámou odbornicí na historické i moderní umělecké krajky a pořádala kurzy po celém světě. Doprovázela Prof. Zumana po celý život až do své smrti v r. 2016 a vytvářela mu tak důležité rodinné zázemí.

Kromě elektrochemie měl prof. Zuman rád zejména sporty a kulturu. Se svou vysokou postavou byl v mládí výborným basketbalistou a později působil jako ligový a mezinárodní rozhodčí košíkové. Byl znám svým charakteristickým silným znělým hlasem, což bylo velmi ceněno při jeho přednáškách. Sám to vysvětloval tím, že při basketbalových zápasech, kdy ani píšťalku nebylo pořádně slyšet, si pořádek musel zjednávat právě svým hlasem. Ze sportů dále miloval (a hrál) volejbal, plavání a v zimě jezdíval na univerzitu na běžkách.

Z kultury miloval literaturu, divadlo a operu. Kdykoli přijel do Prahy, skoupil noviny, kde byly programy divadel a koncertů a pokud možno na každý večer si koupil lístek na některé představení (viz trefnou karikaturu od prof. Hermana). Navíc byl velký znalec historie a mluvil pěti jazyky.

Za těch třicet let spolupráce jsem poznal Petra velmi dobře osobně a mohu říci, že byl výborný pedagog a mentor nejen pro své studenty a mladší kolegy, ale pro celou elektrochemickou komunitu. Jakožto sportovec a celoživotní "Ymkař" byl laskavou a férovou osobností s hlubokým duchovním přesahem. Proto kromě zármutku nad jeho odchodem nás naplňuje vděčnost za jeho dlouhý a plodný život.

Jiří Ludvík

Mezinárodně nejvýznamnější monografie prof. Zumana:

J. Heyrovský and P. Zuman: Introduction to Practical Polarography, (1968), Academic Press, London.

M. Březina and P. Zuman: Polarography in Medicine, Biochemistry and Pharmacy, Interscience, New York (1958),

P. Zuman: Organic Polarographic Analysis, Pergamon, London (1964).

P. Zuman: Substituent Effects in Organic Polarography, Plenum Press, New York (1967).

P. Zuman and I.M. Kolthoff (Eds.): Progress in Polarography, Vols. I and II, Interscience, J. Wiley, New York (1962), P. Zuman, L. Meites and I.M. Kolthoff (Eds.): Progress in Polarography, Vol. III, J. Wiley, New York (1972).

P. Zuman: The Elucidation of Organic Electrode Processes, Academic Press, New York (1969).

P. Zuman and C.L. Perrin: Organic Polarography, Interscience, J. Wiley, New York (1969).

P. Zuman and R. Patel: Techniques in Organic Reaction Kinetics, J. Wiley, New York (1984), Krieger Publ. Co. (1992). 

CRC Handbook Series in Organic Electrochemistry, CRC Press, Cleveland, OH; West Palm Beach, FL (with L. Meites and others), Vols. I and II (1977), Vol. III (1978), Vol. IV (1980), Vol. V (1982), Vol. VI (1985).

CRC Handbook Series in Inorganic Electrochemistry, CRC Press, Boca Raton, FL (with L. Meites and others), Vol. I (1980), Vol. II (1981), Vol. III (1983), Vol. IV (1984), Vol. V (1985), Vol. VI (1986), Vol.VII (1986), Vol.VIII (1988)