Skleněné kuličky dokážou čistit nečistoty v odpadních vodách. Čeští vědci oslovují vodárenské společnosti (irozhlas.cz)

Známé látky, inovativní užití. Skleněné kuličky dokážou čistit vodu a rozkládat nečistoty. Díky své lehkosti plavou na hladině. Lenka Belháčová z Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského Akademie věd popsala Radiožurnálu jejich fungování i cestu, kterou její tým při vývoji ušel. 
Celý článek a reportáž zde

„Tady máme připravený kompozit. Jsou to takové malé bílé lehké kuličky, které se dají vzít do dlaně a nasypat na hladinu vody,“ řekla Lenka Belháčová poté, co nasypala bílé kuličky do nádoby s čistou vodou.

„Vidíte, že plavou, nepotopí se, vytvořily vrstvu na vodní hladině. Nepotopí se, protože jejich základem je recyklované sklo, které je napěněné. Díky tomu, že je napěněné, plave na hladině. Je to materiál, který se používá jako izolace ve stavebnictví a podobně,“ dodala.

„Kdybychom tyto kuličky nasypali do odpadní vody, nastalo by totéž. Zase by plavaly na hladině, ale pokud bychom se vystavili slunečnímu nebo ultrafialovému záření, byly by schopny rozkládat nečistoty, které v dané odpadní vodě jsou,“ vysvětlila Belháčová.

Kuličky mají různé velikosti, žádná z nich však nejde rozmačkat.

„Je to opravdu skleněná kulička. Na jejím povrchu je vrstva oxidu titaničitého, která je tam upevněná pojivem. To ale neznamená, že není křehká. Kdybyste na ni šlápla, rozdrtí se na skleněné střípky,“ přiznává Belháčová.

„To hlavní, co dokáže vyčistit vodu, je fotokatalyzátor, v našem případě oxid titaničitý. Umí rozložit antibiotika, pesticidy… Zkoušeli jsme 14 různých látek a na všech to fungovalo,“ doplnila.

Účinnost se dá jednoduchým způsobem ověřit na sluníčku.

„Bylo to v létě a měli jsme na to hrnec, ten největší, co jsme našli. Jelikož kompozit rozkládá i plast, museli jsme použít něco, co je odolné. Proto se nabízí smaltovaný hrnec.“

„Když jsem chodila realizovat experimenty s hrncem na dvůr, všichni kolegové si ze mě utahovali, co to vařím,“ popsala Belháčová.

Spojením tří komerčně dostupných materiálů do jedné čistící kuličky tým Belháčové vyřešil zásadní problém fotokatalýzy odpadních vod.

„To, že oxid titaničitý umí čistit vodu, je známo už docela dlouho. Ale nějak chytře ho připevnit na nosič, abychom ho nemuseli z vody zbytečně odstraňovat, byla vždycky výzva. Nám se podařilo vhodný nosič najít,“ podotkla.

I proto teď tým oslovuje různé vodárenské společnosti a čističky odpadních vod.

„My víme, že to funguje, ale přesné podmínky už jsou úlohou pilotního testování. Tam bychom potřebovali mít realističtější zařízení a vidět podmínky. Podle toho bychom přizpůsobili i koncentraci,“ podotkla.

Vědci z Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského teď podle jejího kolegy Jiřího Trnky zároveň hledají i partnera pro případnou komercializaci.

„Je více možností. Buď hledáme partnera, který s námi půjde ještě do ověřovací fáze s tím, že si nebude nárokovat budoucí použití technologie. Anebo to může být firma, která to s námi ověří a zároveň bude počítat s tím, že do budoucna využije know-how našeho ústavu,“ přiznal.

Nová metoda pro odstraňování antibiotik z odpadních vod je jednoduchá a levná.